Dne 2.3.2023, přesně týden po našem prvním Česko-Slovenském plese ve Švýcarsku, mne kontaktovala Katarina Mannino, novinářka a blogerka aka Švajčiarská krava. Na jejím blogu vyšel tento krásný a výstižný rozhovor, ale vzhledem k pracovnímu vytížení Katarina v průběhu roku svůj blog deaktivovala.
Aby vše zůstalo zachované a zarchivované, publikujeme jej společně znova a zde. A já ještě jednou děkuji za super dotazy.
Jsme Šárka a Bára a na tomto blogu vás provádíme životem ve Švýcarsku. Sledujte nás i na sociálních sítích a budete vždy vědět o něco víc – edukativně na Facebooku, inspirativně na Instagramu a dynamicky na TikToku. Šárka ve Švýcarsku podniká od roku 2012.
Vím, jak se ruší žal
O žene, ktorá Švajčiarsku predstavila novú éru československých plesov. Ten prvý vzdal hold Karlovi Gottovi a mužovi, ktorý vedel, že byť gentlemanom nikdy nevyjde z módy.
14.3.2023 Katarína Mannino @svajciarska_krava
Februárový prvý ročník Plesu na kraji města – Ein Tanzball am Rande der Stadt vo švajčiarskom Gossau pri St. Gallene, bol určený nielen Čechom, Moravanom a Slovákom. Šárka Patermannová ho vymyslela pre všetkých akčných ľudí, ktorí vo Švajčiarsku podnikajú a chcú zažiť pravú plesovú atmosféru.
Šárka pochádza z Moravy, no vo Švajčiarsku žije dvanásť rokov. Hneď po príchode si založila firmu na organizovanie podujatí, online marketing, gastronómiu a prenájom jácht. Posledných sedem rokov sa ale z rodinných dôvodov pred svetom ukryla a začala pracovať v zdravotníctve. Jej životný partner totiž trpel ťažkým ochorením. Šárka je však živel a svet podnikania jej chýbal, založila preto úspešný blog Švýcarská drbna/Swiss gossiper, na ktorom predstavuje podnikateľské aktivity krajanov v krajine helvétskeho kríža.
Ples na kraji města bol poňatý modernejšie, ako klasické bály, ktoré si pamätáme z Československa. Na svoje si prišli aj tí, ktorí kedysi na povinnej tanečnej nedávali pozor a neovládajú valčík. Tu nik nemusel sedieť v kúte, ak nemal tanečného partnera. Šárka s tímom totiž okrem herca Petra Čtvrtníčka, ktorý ples moderoval, prilákala formáciu Karel Gott Revival band z Moravy a na notoricky známe hity sa tancovalo od začiatku.
Vážim si odvážne ženy a viem, že vo Švajčiarsku to podnikateľky nemajú ľahké. Zaujímalo ma, či je Šárka s prvým ročníkom spokojná a aké má z plesu pocity. Môj hlboký rešpekt jej ale patrí aj preto, lebo ju počas organizovania tohto vysnívaného podujatia postretla osobná tragédia. Ako ale sama vraví, Ples na kraji města jej zachránil mentálne zdravie.
Prečo si sa rozhodla usporiadať ples vo Švajčiarsku a kedy si ho začala tvoriť?
To byla shoda několika událostí. Byla jsem plesově naladěna, díky blogu a mým partnerům se mi nakupilo mnoho cen do tomboly, po létech na mě přišel podnikatelský hlad. Byla jsem na výzvu připravena. Švýcarská drbna právě oslavila 5 let od svého vzniku. Nápad přišel přesně 28.2.2022 v 17:01, pár dní po začátku války na Ukrajině. Plán byl definitivně zpečetěn den poté během pěti minut, po vykonání pár telefonátů. Já moc ráda chodím na plesy, ale ve Švýcarsku tahle tradice chybí, oni to prý vůbec neznají.
Majú hlučný Fasnacht, no nikto sa neoblieka do večernej róby. Určite boli prekvapení. Pre koho bol vlastne ples určený?
Pro lidi jako jsem já a jako jsme my. Pro nás, krajany žijící ve Švýcarsku, kteří máme stejný humor, vyznáváme stejné hodnoty, chceme svým švýcarským partnerům přiblížit, co znamená vrchol Fašinku tam, odkud pocházíme. A pro všechny, kteří se chtějí jednou za rok hezky obléct, upravit a jít se bavit se stejně naladěnými lidmi. Ambiciózní krajané každého věku a jejich švýcarští partneři.
Na takúto akciu treba mať dobrý tím. Aký bol ten tvoj?
Základní tým je a zůstane stejný. Jsme tři. Já, Juraj Brezný aka @nowornevervdo a Kateřina Máčel z Českého klubu Curych. Ty jsem si vybrala podle své intuice a oni do toho se mnou šli okamžitě. Hledala jsem profesionály, na které se budu moc spolehnout. Pak postupně samozřejmě spousta externích firem a brigádníků. Oslovila jsem všechny, které jsem během pěti let na internetu monitorovala. Takřka všechny jsem angažovala individuálně a s každým se setkala, nebo osobně telefonovala.
Čo vám robilo najväčšie problémy?
Všechna poprvé. Od nuly se budují sociální sítě, na který není obsah, web, program… Já mám ráda čísla a myslela jsem, že když najdu lokalitu, uvidím kapacitu sálu, nechám si vypracovat floor plan (plán sezení, parketu, pódia a únikových tras, všechno podle nejpřísnějších pravidel), že pak je to už jen lehká matematika. Kolik krajanů tady žije, kolik je jejich partnerů? Objednali jsme dva menší sály. Pak se ale začalo hlásit pořád víc lidí, museli jsme tedy pronajmout i přilehlou tělocvičnu, a to už byl trochu problém zaplnit a obléci do úctyhodného ambiente. Na druhou stranu měli všichni dost místa pro zábavu. Když to řeknu narovinu, mě stačilo dostat tam deset procent mých followerů z Instagramu. Přišlo patnáct procent. Nakonec tedy 270 lidí. Měli jsme 5 cenových kategorií lístků i s prostorem pro VIP a s tou poptávkou pak v předprodeji vznikl úplný chaos. Z toho jsme se ale bohatě poučili, a to se už nestane.
Ako nakoniec vyzeral program?
Hned od začátku byl domluven Karel Gott revival Morava, to byl prostě chyták! A jackpot. Skvělá komunikace, profesionální spolupráce. Písničky Karla Gotta jsou v německy mluvících zemích oblíbené a nám se to jen potvrdilo. Zpívala nám taky Šárka Dumišincová, která učí v České škole Curych muzikálový zpěv. Předtančení měl Folklór 75 a zahrála fenomenální cimbálka Furmanka Zürich. Z Čech jsme si přivezli skvělého DJ Jakuba Macháčka. Svoje umění nám také předvedl kadeřnický mág Erik Toth. Všem šikovným podnikatelům a firmám, co jsem za roky poznala a vím, že bojují o své místo na švýcarském trhu, jsem dala možnost prezentace a prodeje ve foyer sálu před vypuknutím hlavního plesového programu.
Podarilo sa ti zohnať sponzorov?
Finanční žádné. To v dnešní době, a už vůbec ne pro první ročník, snad ani nejde. Představy, že někdo přišel a nasypal nám pět tisíc franků do našeho 37tisícového rozpočtu, jsou mylné. Produkční partnery, generální partnery a dárce tomboly jsem hledala díky svým zkušenostem a podnikatelskému know how. Produkční partneři byli třeba: Appenzeller Bier, Goba Mineralwasser, kadeřnický salon Erika Totha, zubař Michal Pločica. Mohlo jich být ještě víc, ale buď odmítli, nebo se předem diskvalifikovali, nezískali naši důvěru nebo my jejich. No a všechny faktury za sál, externí služby a catering chodí až teď. Předem tady nic platit nemusíš, to je Švýcarsko.
Spomenula si ale, že uprostred príprav, v uplynulé leto, sa stalo niečo, čo ti poriadne zatriaslo plánmi…
Ano. Původně jsem vůbec neřešila pití a gastro, protože můj životní partner měl v St. Gallenu obrovský bar s množstvím dodavatelů a skladových zásob. Byla jsem si jistá, že půlka skladu se v den plesu převeze do Gossau a máme to vyřešený. Jenže můj partner se v létě rozhodl zemřít, a tak nějak mi to zapomněl říct…
Ako sa po takom niečom dá ďalej fungovať?
Pracovat a makat bylo jediný, jak to všechno zvládnout… Jeho odchod mě ještě více vyhecoval. Byl jedním z posledních gentlemanů. Byl to „ein Mann, ein Wort“. Mezitím jsem byla sice párkrát na lehátku u terapeuta, ale pak vymyslela plán B, který vyšel.
Ako si nahradila chýbajúcu časť projektu?
Po jeho smrti se bar okamžitě zavřel a majitel objektu ho prodal. Neměla jsem tedy ještě tři měsíce před plesem jediný otvírák, jedinou flašku vína, jediný bloček, propisku, nic. Měla jsem jen svůj Wirtepatent. Na pokraji burnoutu jsem zašla za jedním už tehdy nasmlouvaným číšníkem a on mě „dokopal”, ať zavolám Larissu, u které jsem kdysi shodou náhod dělala pohovor do hotelu a ona tam byla jeho školitelka. Když jsem jí tedy 2 dny před Vánocemi představila náš projekt, za deset minut jsme měly deal. Larissa sestavila celý tým číšníku ze svých nejlepších žáků plus využila své další kontakty. Nakonec jsem dostala absolutně fantastickou a profesionální obsluhu. A už se mě sami ptali, jestli můžou přijít i za rok. A přesně o to mi šlo. Mít nejen spokojené hosty, ale začít tradici, kde budou spokojeni zaměstnanci, kteří se nebudou jednou stydět napsat si do životopisu, že pracovali na akci Ples na kraji města.
K tej spokojnosti hostí: aké boli ohlasy bezprostredne po akcii?
Ty úplně první přišly hned v poledne druhý den, a i když by se daly spočítat na prstech jedné ruky, zasáhly nás. Přiznám, že jsme já a Kateřina byly úplně zhroucené. Jednak my jsme sami k sobě maximálně kritické, druhá kritika se nějak přirozeně šíří rychleji. Takže i ty naše první ohlasy takové byly a my věděli, že oprávněné. Slíbili jsme třeba, že v každé vstupence je foto na červeném koberci, welcome drink a půlnoční snack. Ne každý něco z toho dostal. Někteří měli mít dárky na rozloučenou, ale nedostali nic. Přestože jsme vše měli nachystané, a nakonec nám ještě zůstala kupa jídla a pití. To byla chyba komunikace nás s personálem a neefektivní delegování úkolů a zodpovědností.
Zahájili jsme tedy okamžitě strategii Čupr – customer service first – a snažili jsme se nedostatky, co šly, ještě napravit. Snad jsem se spojila a měla možnost mluvit nebo psát opravdu s každým. Dva týdny telefonování a psaní v kuse.
Druhý den už to bylo jiné, to už přicházely ty ohlasy pozitivní a povzbuzující, které nakonec jednoznačně převážily. Teď, s odstupem, dostáváme pouze ohlasy kladné a každý dotaz na dodavatele nebo produkci nás ujišťuje o tom, že jsme lidi zaujali, zážitek v nich rezonuje, že o tom stále přemýšlí, analyzují a začínají vidět věci našima očima. To je pro nás naplnění a důkaz, že jsme zanechali stopu, vzpomínku, že jsme nezapadli. Že to nebyl jen takový nějaký večírek, co prostě o víkendu byl.
Určite nie. Teraz už ale vieš, čo bude budúci rok lepšie…
Určitě vím, co se už nestane. Už nedám vstupenky do předprodeje dřív, dokud nebudu mít jistotu, že si každý může koupit konkrétní vstupenku na konkrétní místo.
Důkladněji zadáme práci veškerému personálu, kterého bude potřeba určitě víc. Spolupracovat budu pouze s profesionály. Už nikdy se nebudu spoléhat na kamarády a rádoby podnikatele typu – jo, to umím, zařídím, tohle udělám, pak se domluvíme… a nakonec služba není. Už bude jen poptávka, nabídka, deal, faktura. Změníme také princip tomboly.
A v první řade si příští ročník chceme také užít. Věnovat se našim hostům. V klidu je pozdravit, přivítat, popovídat. Z letošního ročníku mám pouze vzpomínky na kompletně zavařený telefon, trauma ze zasedacího pořádku a spoustu fotek a videí.
Snad se stihnu převléct do všech těch šatů, které jsem měla na každý výstup podle scénáře přichystané a zůstaly viset v šatně.
A spoustu spoustu dalšího. Ale lidi jako my tři – já, Kateřina a Juraj, nebudou ani po dvacáté spokojeni, vždycky je co zlepšovat.
Už chystáte ďalší ročník?
Jasně, po akci je vždy před akcí.
Tak mi rovno odlož pár VIP vstupeniek, zavolám aj kamošky zo Slovenska. Ďakujem.
Děkuji moc a těším se na viděnou za rok v Gossau – magické datum 24.02.2024.