Možná jste zahlédli jeho distingovaný příspěvek nebo vtipný komentář na sociální síti. Možná jste viděli v novinách inzerát ” Bewerbungsgespräch souverän meistern “. Možná s vámi vedl pohovor do švýcarského korporátu. Možná ho vidíváte kroužit po ledové ploše zimního stadionu. Možná si říkáte, kdo ten chlap vlastně je ? Seznamte se, prosím. Václav Šulista.
Z dobrovolníka profesionálem
Nebýt zvláštního jména, dnes už by si asi nikdo neuvědomil, že mluví s člověkem narozeným v jiné zemi. Václav Šulista za dobu svého pobytu ve Švýcarsku od roku 1990 zúročil svůj jazykový talent i schopnost hladce navazovat kontakty s lidmi. V pětapadesáti letech se rozhodl pro kariérní restart.
V dětství personálního kouče, které prožil v socialistickém Československu, vcelku nic nenasvědčovalo tomu, že se mu jednou povede zajímavá kariéra v zahraničí. Přísný otec se u svých dvou dětí zaměřoval spíše na nedostatky a synovi nejevícímu velké ambice vytýkal zejména nedostatečné sportovní výkony. A také mu neustále dával za příklad snaživou starší sestru jedničkářku. Otec s nadsázkou říkával: „Kdybys měl její píli, dotáhnul bys to možná i na Nobelovku. Ale jednu ctižádost Václav tehdy přece jen měl, rozumět babičce, která s rodiči o našich prohřešcích mluvila německy.“
Obě děti i díky sledování rakouské televize začaly německy rozumět a mluvit velmi brzy. Václav navíc na rozdíl od otcových prognóz miluje sport, je hokejovým brankářem senioru EHC Laufen, běhá, posiluje a podědil i rodinnou zálibu v jízdě na kole.
Kluku, ty máš kliku!
Školní léta dětí z katolické rodiny, která nesouhlasila s tehdejším režimem, nebyla jednoduchá – jinak se mluvilo doma, jinak ve škole a bylo potřeba přísně rozlišovat, co se venku smí říkat. Na rozdíl od starší sestry, která mohla jít jen do učení, měl Václav štěstí, že jeho třídní učitelka původem ze SSSR, které se všichni báli, se za něj přimluvila. Dostal se díky její pomoci a vyhrané biologické olympiádě bez zkoušek na gymnázium a posléze i na vysokou školu. Teprve na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v oboru analytická chemie mu došlo to, co většina vrstevníků věděla už dávno – ke zkouškám je potřeba se učit. Osvojit si doposud neznámé návyky bylo obtížné, ale Václav překážky a výzvy zdolává rád. Navíc ho od dětství provázela dobrá mantra: „Kluku, ty máš kliku ve všem, na co sáhneš!“
Kliku měl i tehdy, když mu spolužák po státnicích v roce 1986 říkal, že musí čtyři dny po Praze doprovázet kolegyni svých známých a její přítelkyni ze Švýcarska a že ale neumí německy. Václav se tedy na obhlídku pražských krás vydal s nimi a z pozdějšího dopisování se zrodil vztah s jednou z nich.
Brali se 11. 11. 1989 a řada známých se pak smála, že si fiktivní svatbu – jednu z mála možností, jak se legálně dostat za hranice, už mohl odpustit. Za šest dní totiž vypukla Sametová revoluce a z ní plynoucí společenské změny ve východních zemích. Vztah však byl opravdový a trvá dodnes.
Zůstat, nebo jít?
O tom, kde budou mladí manželé žít, měli vcelku jasno. Manželka Isabella pochází z velké rodiny a měla malou dceru. Pro obě by přesun do země, v níž se právě zhroutil komunistický režim, byl změnou k horšímu. Václav, který mezitím získal titul RNDr. a v té době pracoval v pražském IKEMu jako vývojový pracovník, se za nimi přestěhoval do Sankt Gallen a začal tu pracovat v malé farmaceutické firmě jako šéf kontroly kvality. Brzy vypiloval už tak dobrou němčinu i angličtinu a zvládl i místní dialekt. Za pouhé tři roky začal být dokonce některými místními lidmi považován za rodilého Švýcara. Rodina se brzy rozrostla o dvě dnes už dospělé dcery, k nimž přibyla dvě vnoučata.
Václav dostal později nabídku přesunout se do oblasti Basileje a pracovat v jedné z největších světových farmaceutických firem v různých manažerských pozicích. Kvůli klientům si osvojil i základy čínštiny. Kromě toho se snaží v každé zemi, kam přijede, ovládnout alespoň základní fráze, protože kontakt s lidmi je jeho velký koníček.
Rozhodnutí o změně
Více než 28 let pracoval Václav v oboru v různých úlohách jako člen vedení firmy, nakonec ve středním managementu firmy Novartis v Basileji, v některých funkcích vedl až 60 zaměstnanců.
Poté, co před 10 lety absolvoval firemní kurz technik pohovoru a začala vlna propouštění, rozhodl se kamarádům pomáhat svými zkušenostmi získanými z řady přijímacích pohovorů, kterých se účastnil jako zájemce o práci, i těch, které sám vedl. Do současnosti má za sebou více než 200 pohovorů a dále se v oboru vzdělává.
Díky pozitivní zpětné vazbě, že jeho pomoc byla lepší než návštěva outplacement centra, se rozhodl tímto směrem profesně vydat. „Fascinují mě různé lidské osudy a schopnost mých klientů najít v sobě skrytý potenciál. Práce s lidmi mě nabíjí neskutečnou energií, protože se obohacujeme a učíme navzájem,“ píše na svých webových stránkách.
Práce nás má bavit
Kořeny k rozhodnutí stát se koučem vycházejí také z Václavovy původní rodiny. Oba rodiče jsou zdravotníci a dodnes se i přes svůj vysoký věk snaží pomáhat lidem, kteří se s nimi přijdou poradit. Sestra léta pracovala jako sociální pracovnice a na Václava i na ni se vrstevníci často obraceli se svými problémy.
Velkou váhu při rozhodování o změně profese však měl i fakt, že komunikativního a humanitně zaměřeného Václava doslova ubíjela práce s čísly. „Moje nechuť k excelovým tabulkám časem vedla k totální frustraci“ přiznává a jedním dechem dodává, že i takovým zkušenostem lze předejít, pokud se člověk naučí ocenit a „prodat“ v oboru, který je mu blízký. V tom může svým klientům jít příkladem a předat jim řadu cenných zkušeností, jak nepředstírat zájem o práci, která je nebude naplňovat, i jak vzbudit důvěryhodný dojem zápalem pro to, v čem možná ještě nemají příliš zkušeností. „V práci trávíme většinu svého času a měla by nám přinášet radost,“ usmívá se energický kouč spokojeně.
Potřebujete přípravit na pohovor? Je vaše kariéra v slepé uličce a chcete učinit krok vpřed? Neváhejte navázat kontakt! www.sulista.ch
Stáhněte si Vaškovu aplikaci Job Interwiew a trénujte nanečisto
