Berggasthaus Äscher Wildkirchli, celosvětově známá restaurace přilepená na skále, zahájila po dlouhé zimě turistickou sezónu 2019.
Znáte příběh nejvíce fotografované horské restaurace Švýcarska? Po Zermattu druhý nejoblíbenější cíl turistů z celého světa. To je to, co vidíme ve všech cestovatelských průvodcích, pohlednicích, instagramových profilech. To je tam, jak se hospodský stal obětí vlastního úspěchu
Berggasthaus Äscher Wildkirchli
Bylo nebylo byla jedna malá alpská chatka jménem Aescher. Postavili si ji v roce 1840 poustevní mniši u skály za jeskyněmi Wildkirchli pod Ebenalpem, ve výšce 1640 metrů nad mořem, v kantonu Appenzell Innerhoden.
Mniši nejprve hostili a poskytovali úkryt dalším poustevníkům. Posléze našli cestu do Ascher i okolní farmáři. I ti se podíleli na pohostinosti a opečovávali si své schované místečko. Zanedlouho se z malé chatky zrodila horská chata s restaurací a ubytováním. Berggasthaus AESCHER Wildkirchli. Navštěvovaná hlavně místními a horských výšlapů chtivými domorodci.
Tímto spokojeným životem si Aescher žil asi 100 let.
V průběhu těchto let, až do teď, se majitelem objektu stala Nadace Wildkirchli – Wildkirchli Stiftung a ochranou ruku nad ním drží památkový úřad. Měnili se pouze nájemci, provozovatelé.
Před 30i lety se už zajetého Berggasthausu, tedy horské chaty Aescher, ujala rodina Knechtových. Knechtovi připravovali jednoduchá švýcarská jídla a za ta léta si vyšperkovali vlastní recept na Rösti v několika variacích. V nabídce měli také možnost ubytování ve 35 pokojích. Po celá ta léta to byl dobře vydělávající rodinný hotel s normálními starostmi a strastmi, které k podnikání v gastronomii na horách patří. Jejich děti ještě dnes vypráví, jak musely pomáhat, jak neznaly slovo prázdniny, koupaliště, volno, protože Aescher nebyl pouze jejich pracovištěm, ale i jejich domovem.
A pak přišel internet
V roce 2012 se manželé Knechtovi rozhodli odejít do důchodu, vládu na Äscher převzal jejich syn Bernhard se svojí ženou Nicole. Jelikož oba byli horským gastrem odkojeni, neviděli žádný problém vychovávat děti a součastně vést restauraci. Dál servírovali Rösti, Zwetchge Lutz, ubytovávali turisty v pokojích ve skále a do toho vychovávali svoje tři děti.
To už byla doba, kdy nás ovládly sociální sítě a tehdy hlavně Facebook.
S přibývajícími perfektními selfíčky u fantastického objektu, přibývalo i hostů. Tenkrát se ale fotografie Aeschru dostaly maximálně na FB stránky profilů jako: Místa, které musíte navštívit než zemřete a podobně. Rodina Knechtových chod a provoz stále zvládala, ikdyž se v jejich království víc a víc mluvilo anglicky.
Hon na selfíčka zahájil Ashton
V roce 2014 si zážitek zvaný Aascher nenechal ujít ani hollywoodský herec Ashton Kutcher. I Ashton chtěl nakrmit své sociální sítě. V té době už měl na Facebooku, podle zpráv z Appennzeler Zeitung, asi 17 milionů fanoušků. Jeho fotku s appenzzelskou perlou lajklo během prvních dní skoro 22 000 lidí. Hon na selfíčka začal.
Co nezvládnul Ashton, dokonal National Geographic
V té době byl častým návštěvníkem švýcarského klenotu i lékař a hobby fotograf z Allstättenu ( SG ) Peter Böhi. Pan Böhi rád fotil a své fotografie vystavoval na sociální síti pro hobby fotografy Flickr.
Stalo se to přesně 28.září 2012 v 16:05 SEČ.
Dokror Böhi cítí, že je to neuvěřitelná chvilka, kdy obloha, slunce a Aescher tvoří neskutečnou poklidnou oázu alpské přírody. Vyfotil Aescher právě v tenhle moment, nic netušíc doma na počítači fotku ještě trošku upravil a spolu s ostaními úlovky vystavil na svůj Flickr. Užíval si lajků, sdílení a byl rád, když nějaký blogger na jeho alba upozornil. Žil si dál svým spokojeným lékařským a fotografickým životem.
Přesně o dva roky později se ozval zájemce o jednu jedinou fotografii pro svoji publikaci. Byl to sám National Geographic. National Geographic měl zájem právě o onu fotografii Aeschru na titulní stránku knihy, kterou se chystají vydat: PLACES OF A LIFETIME.
Pro doktora Böhiho to byl neuvěřitelý kompliment. Neváhal a souhlasil. Jak dnes přiznává, neměl ponětí ani zdání o jaký honorář si říct. Střelil od boku 600 CHF a ty taky od National Geographic dostal.
Samotní Knechtovi, byli nejprve velmi pyšní a potěšeni. Domorodci byli nadšení. Švýcarsko bylo pyšné. Ovšem Knechtovi tato euforie zachvíli přešla.
Aescher – chaloupka na skále ve výšce 1640 metrů nad mořem – se pro celý svět ze dne na den stala místem – vidět a být viděn.
Sen každého hospodského je mít plnou hospodu, ale všeho moc škodí
Knechtovým nastaly opravdu těžké časy. Pod nátlakem turistů, byli nuceni zrušit možnost rezervací a ubytování. Byl to pokus aspoň večer trošku zmírnit provoz. Něměli pořádně tekoucí vodu. Ta, co byla, nestačila na nonstop jedoucí myčku v kuchyni, záchody, sprchy. Tlak nestíhala celá infrastruktura. Ani elektřina nebyla stavěná na tak velkou zátěž.
Třináctičlenný personál potil krev, zásoby a zboží jedou do Aeschru stejnou cestou jako turisti, tedy nejprve lanovkou, potom cesta jeskyní pod skalou. Knechtovi několikrát žádali majitele objektu, tedy Nadaci Wildkirchli, ať jim nějak pomohou, ať usnadní podnikání i ostatním z okolí. Ať se mohou otvírat nové hotely, nové možnosti ubytování a stravování. Bezúspěšně. Byl to boj s větrnými mlýny a běh na dlouhou trať.
Denně naservírovali stovky talířů Rösti z ručně nastrouhaných brambor ( jak se tam ty tuny brambor dostaly ? ), rozlili hektolitry piva a minerálky. Uléhali vyčerpaní po půlnoci a v šest ráno už jim na dveře ťukali japonští turisté a kolem oken létaly drony. Pan Knecht v jednom rozhovoru řekl, že dronaři byli i tak drzí, že ještě před východem slunce křičeli do oken, jestli by nemohli rozsvítit, ať mají víc světla na záběr. Objevili se i takoví, co bouchali na dveře brzo ráno nebo pozdě večer, že chtějí teď, že pro ně zachvili přiletí letadlo, že cestují dál do jiné evropské destinace.
Několikrát se dostali na první stránky novin. Jako třeba kvůli aféře, že si dovolili účtovat 2 franky za příbor.
Akce příbory za 2 franky. Na to nemusíte pracovat v gastru, aby jste pochopili, že skupina šesti číňanů si prostě nemůže objednat 1x Rösti a k tomu příbory pro všechny. Pak ještě fotku a heslo na Wifi.
Ascher navštíví za rok 200.000 turistů, sezóna je od dubna do konce října. To je 7 měsíců. Zhruba 210 dní na tolik lidí. Dokázali byste na tak malé ploše obsluhovat průměrně 952 lidí denně ? Ať je teplo nebo zima, prší, neprší samozřejmě, že všichni chtějí sedět venku na terase. Mimochodem pivo bylo lahvové. Láhve jsou buď třetinky nebo 0,58 l … to se musí nejen nějak přivézt, nanosit a hlavně někde uskladnit.
V létě 2018 Knechtovi definitivně ohlásili, že po sezóně, po 31 letech rodinného podnikání, končí. Že chtějí žít, vydechnout si a věnovat se svým třem dětem.
Nadace Wildkirchli vyhlásila konkurz na nového provozovatele. Velká událost pro všechna média. Výběrové řízení gastronomů odvážlivců vyhrála firma z kantonu AI PfefferBeere.
Nadšenci z PfefferBeere celý přelom roku 2018/2019 a jaro 2019 sestavovali tým, jídelníček ( vyřadili Rösti !!! ) a nový koncept. Také vyjednávali s nadací, která slibuje, že teď už se ledy v problematice infrastrukura opravdu pohnou. Čáru přes rozpočet jim hned na počátku jara udělalo počasí. Několikrát se odložilo zahájení sezóny z důvodů nebezpečí lavin a držícího se sněhu na příjezdových / příchozích trasách. Provoz zahájili až 14. května 2019, což je šestitýdenní skluz v sezóně, která na konci října skončí.
Podle jejich facebookových stránek je provoz zatím poklidný a zatím se žádné hromadné davové nájezdy nekonají. No počkejme na první oteplení a popřejme novému personálu pevné nervy. Ono je úplně jedno, co se tam bude vařit. Fenomén Aescher zůstane.
Pokud se tam vydáte, dejte si jídlo, utraťe peníze a dlouho nevysedávejte. Dole pod Ebenalpem, u Seealpsee, kam se dostanete, když půjdete dolů pěšky, je taky pár hezkých restaurací a dokonce se slovenským personálem.
Jak se tam dostanete?
Nejprve do Wasserauen.
Nádraží a velké parkoviště je na hlavní cestě, přímo naproti stanice lanovky na Ebenalp.
Výjezd na Ebenalp stojí jedna cesta 20 franků, zpáteční 31 CHF.
Ujistěte se, zda chcete i dolů jet nebo sejdete některou trasou zpátky dolů pěšky. U pokladny mají přehledné mapky a průvodce. První lanovka vyjíždí v létě 7:30 ráno každých 15 min. Podrobněji níže na screenshotu.
Po příjezdu na Ebenalp půjdete zhruba 25 min pěšky vyznačenou trasou. Projdete i medvědí jeskyní.
Cesta dolů po hřebeni k Seealpsee je opravdu pro otrlé. Trvá asi 3 hodiny. Vede po hřebeni, je úzká, kamenitá a neustále ustupujete a musíte vyhýbat všem, co jsou za vámi rychlejší nebo jdou odspodu.
